Loupak.cz - Vtipy

Vláda ČR vyzývá všechny občany, aby navštívili svou spádovou nemocnici za účelem výtěru. Politika je prdeli a oni nevědí ve které...

Zkoušky na eurokomisaře: „Kolik je 7 x 8?”
Vondra: „52.”
Zkoušející: „Chyba!”
Topolánek: „Proč mu to nechcete uznat? Vždyť se spletl jen o dvě!”

Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika. Jak bych ti to vysvětlil, přemýšlí otec. Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je socialistická vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my jí za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu? Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou. V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: Tak už víš, co je to ta politika? A chlapec smutně odpoví: Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera. A jak, prosím tě? No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco socialistická vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován. A naše společná budoucnost leží ve sračkách.

Po lese hopká slepý zajíček, když tu náhle zakopne o tučného hada: „Promiňte, neviděl jsem vás, jsem slepý.”
„Nic se nestalo.”
„Co jste vlastně zač?”
„Nevím, ještě jsem se sám neviděl, osahej si mě.”
„Tvrdý, studený, slizký, nemáte koule ani páteř - vy budete Paroubek!”

„Koho jsi volil?”
„ODS.”
„Jo, tak to jsi byl ty?!”

„Tak co, jak jsi dopadl, vzali tě do té ODS?” ptá se manželka svého manžela, který byl na první schůzi, kde se měl dovědět, zda byl přijat nebo ne.
„Ani se neptej, nevzali,” odpověděl na nejvyšší míru rozladěný manžel.
„Proč tě nevzali?” ptá se žena.
„Protože jsem vůl. Víš, co se mi stalo? Když jsem přišel na tu schůzi, tak větší část předsednictva už tam byla a mezi nimi bylo také dost těch, co se mnou byli v KSČ před rokem 89. No a my, jak víš, jsme se tehdy zdravili Čest práci! A já blbec, když jsem tam přišel, tak jsem omylem řekl: Čest, ptáci!”

S kým trávil prezident Havel Vánoce minulý rok?
S Olgou.
A tento rok?
S Dášou.
A příští rok?
Zase s Olgou.

„Chodí vám hodně dopisů?” ptá se reportér známého politika.
„Dost, a některé jsou pro moji práci velmi inspirující.”
„Lidé se vám jistě svěřují se svými přáními.”
„Také.”
„A můžete nám říci nejznámější dopis, který jste dostal?”
„Samozřejmě, jeden pisatel mě v něm seznamoval s tím, jak se nejjednodušeji váže smyčka na provaze!”

Jak to udělat, aby vláda najednou přešla na radikální politiku?
Dovezte do parlamentu náklaďák slivovice!

„O čem přemýšlíte, kolego?” vyptává se jeden úředníček druhého na ministerstvu dobrého jídla a pití.
„Ale,” dělá si vrásky kolega, „kontrola mi přišla na nějaké nesrovnalosti na mé malé privatizované farmičce.”
„Copak, copak,” zajímá se první, „chtějí z toho udělat aférku?”
„Kdepak, to ne,” povzdechne si nešťastník, „ale chtějí se dělit!”